Bořená Hora, Kosova Hora, Vrchotovy Janovice, Vápenice, Solopysky, Deštno, Hojšín.
Ve středním Povltaví se po obou stranách řeky vždy těžil kámen a před vybudováním vltavské kaskády byl díky snadné vodní dopravě splavován na vorech dolů po řece. Na levém břehu řeky bylo mnoho lomů směrem na Dobříš – Hříměždice,Vestec, Něčín a další, dnes již zaplavené lomy hladinou Slapské přehrady. Na druhém břehu Vltavy mnoho kamenolomů kolem Sedlčan . Jde o díla na Hojšíně, Solopyskách, Deštnu, Vápenici, Kosova Hora, Bořená Hora, Šebáňovice, Vrchotovy Janovice až po Miličín. Jižněji, výše proti proudu, v místech přehrady Orlík se také všude těžil kámen. Příkladně lomy v Kozárovicích a na protějším břehu kolem Krásné Hory. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století se Praha začala rychle rozrůstat a po velké povodni v roce 1895 velkoryse budovat vysoká vltavská nábřeží z žulových kvádrů. Spotřeba kamene byla obrovská a kamenolomy rostly jako houby po dešti. Tento růst zastavila ve třicátých letech hospodářská krize a také změna technologií staveb, která začala využívat hlavně beton a místo dlažebních kostek asfalt. Mnoho lomů v této době zaniklo a již nebylo obnoveno. Částečné oživení nastalo po druhé světové válce, ale v sedmdesátých letech, díky malé poptávce po kameni a nedostatku pracovníků ochotných tuto velmi těžkou práci vykonávat, byly lomy opět opuštěny. Poslední zvýšení zájmu o těžbu bylo hlavně v devadesátých letech, kdy restituované nebo zprivatizované lomy díky levné pracovní síle z Ukrajiny a levné dopravě, dodávaly žulu do zahraničí. Zvýšené ceny dopravy a energie v posledních letech opět způsobily zavírání mnoha lomů. Pro ekonomiku možná špatné, pro potápěče příznivé.
Štětkovice – Bořená Hora
Jedním z největších a nejhlubších lomů na Sedlčansku je Bořená Hora, potápěči hojně navštěvovaná. V době největšího rozmachu v šedesátých letech zde pracovalo kolem stovky kameníků. V následujících deseti letech však byla těžba zdejší kvalitní žuly snižována a v roce 1970 byl dílo uzavřeno. Po celou dobu těžby se musela stále čerpat voda ze silných pramenů a po jejím ukončení začala poměrně rychle zaplavovat vytěženou jámu. Během několika let hladina dosáhla 22m. Byla to idylická doba, lom byl skutečně čistý a začal se zarybňovat. Lidé se sem nechodili koupat, neboť v okolí je několik rybníků, v té době také ještě čistých. Bylo zde i málo chat. V osmdesátém roce dostal tuto lokalitu potápěčský oddíl Rudé hvězdy Benešov jako náhradu za původní základnu ve Vrchotových Janovicích. Jednalo se výbornou partu potápěčů, fungujících mimo Svazarm a více méně skrytých pod hlavičkou tehdejšího Svazu tělesné výchovy. Svépomocí bylo vybudováno oplocení lomu a klubovna s kompresorem v provozní budově. Přístup k vodě byl usnadněn schody a dřevěným molem. Do vody bylo nasazeno množství ryb, raci a škeble. Potápění zde bylo opravdu výtečné a na lom přijížděli pravidelně potápěči z Berouna, Mělníka, Tábora a Prahy. Odtud se také vyjíždělo na ponory po lomech v okolí.Všichni byli vítáni a večery u ohně patřily k mým nejkrásnějším zážitkům. Po dohodě s tehdejším podnikem Aquacentrum, vyrábějícím potápěčskou výstroj, byla sestavena na hladině plošina z vojenských pontonů. Plošina měla sloužit jako základ pro vybudování zkušebního zařízení pro potápěčskou techniku. Tento záměr však již nebyl realizován. Přišel rok 1989 a s ním postupně restituce zdejšího lomu několika majitelům. Ještě dva roky byla nájemní smlouva prodloužena a pak byl definitvni konec. V lomu byla obnovena masivní těžba a hladina lomu snížena intenzivním čerpáním asi o 10m. Těžaři byli k potápěčům celkem benevolentní a tak jsme se mohli mimo pracovní dobu stále potápět. Námi vysazené ryby byly však záhy zahraničními dělníky vychytány a pobity elektrickým proudem. Po řadu let sem moc potápěčů nejezdilo.
Po zvýšení cen energií bylo pro majitele nepřetržité čerpání tak nákladné, že těžbu v podstatě zastavili. V průběhu další doby se zde vystřídalo několik firem a od roku 1997 těžba zcela ustala. Voda začala opět stoupat a po násadě nových ryb se začíná zdejší život vzpamatovávat. V současné době je hloubka kolem 20m a voda rychle přibývá. Potápění je zde stále zajímavé, dno stupňovitě klesá a je dost členité. Viditelnost je střídavá, nejlepší v chladných a zimních měsících. Na mělčině u schůdků je ve vodní vegetaci vždy dost ryb, ale kapři jsou ve dne dost ostražití. Kromě kaprů je zde pár vysazených štiček, candát a hejna okounů. Snad budete mít štěstí a zahlédnete v noci na kamenitém dně raka nebo úhoře. Brzy na jaře jsou zde vidět zamilované ropuchy a závoje jiker okounů, na podzim na stěnách visí girlandy zelených řas. Pod deset, dvanáct metrů je voda celoročně chladná a tmavá. Ani v létě teplota vody na dně nevystoupí nad 8 stupňů. Lom má i svůj vrak. Na potopeném pontonu v hloubce od 10 do 15 metrů jsou místy pěkně barevné sladkovodní houby a můžete se také prohlédnout v zrcadle. Kousek od pontonu klesá stěna do 20 metrů a v místě zvaném Varhany jsou svislé žlábky v žulovém masivu po vrtech na trhavinu. Na dně je třeba dát pozor na zbytky kabelů a drátů. Vždy je ale lépe se vyhnout letním měsícům. Lom je doslova obležený rekreanty a jejich auty. Nejsou zde žádné toalety ani odpadkové koše a tak voda a okolí lomu tomu odpovídá. Letos v létě při koupání bohužel došlo k utonutí opilého mladíka a policie občas dělá kontroly lomu a okolí. Pokud budete parkovat před vjezdem do lomu, dejte pozor abyste umožnili průjezd závorou. V areálu lomu je rekreační chalupa a majitel používá tento vjezd. V předchozích letech také jeden z majoritních vlastníků pozemků vybíral občas od potápěčů jakési vstupné, ale dle mých informací svůj podíl již odprodal. Lom nyní vlastní nějaká společnost, která počítá do budoucnosti s využitím lomového kamene na navážkách, pro výrobu štěrku v případě budované nové trasy dálnice do Budějovic. Zatím potápěče nikdo nevyhání. Po ponoru se můžete občerstvit ve vynikající hospůdce U Nováků u Štětkovického nádraží. Můžete zde kromě dobrého jídla i pití narazit na několik bývalých kameníků, kteří ve zdejším lomu těžce pracovali.
Kosova Hora – Obciny
Nedaleko Bořené Hory směrem na Sedlčany je městys Kosova Hora. Na okraji Kosove Hory, v místě zvaném Obciny, je žulový lom. Provoz tu byl zastaven teprve nedávno. Také tady se od devadesátých let se střídavým úspěchem těžilo. Opuštěné místo leží pod lesem nad železniční stanicí a je zabezpečeno závorou a vraty. V létě je samozřejmě také hojně navštěvováno rekreanty z blízkých chat. Transport potápěčské výstroje od závory k těžní jámě je poněkud delší, ale přijatelný. Hladina po ukončení práce každoročně stoupá a v současnosti je maximální hloubka 10m.
Voda bývá s různou dohledností, obecně lepší mimo teplé měsíce. Na dně je poměrně dost těžebního zařízení, je třeba při ponoru dát pozor. Ve vodě není zatím příliš mnoho života, ale pár okounů již můžete vidět. Lokalita není zatím mnoha potápěči navštěvována, neobnoví li se těžba , bude zde za pár let zajímavý terén. V Kosově Hoře je možné se ubytovat v Penzionu U Lípy, je zde i několik slušných restaurací.
Vysoký Chlumec – Vápenice
Pár kilometrů od Sedlčan směrem na Milevsko je obec Vysoký Chlumec se známým zámkem a také pivovarem. V místě přiléhající k obci je i nevelký, zatopený lom Vápenice. Zatopená část leží přímo u silnice a je dobře přístupná. Jedno nebo dvě auta mohou zaparkovat na malém nájezdu u zatopené jámy. Tato stará část byla zatopena již před válkou a její hloubka je 13 m. Od silnice jsou stěny pod hladinou kolmé a v zadní části lomu je navážka odpadového kamene z vedlejší těžební jámy, která je v provozu. Zde je třeba být opatrný a dát pozor na možnost nenadálého sesuvu kamene.
Lom je celkem zarybněný. Kromě běžných okounů jsou zde velcí líni a štika. Čistota vody zde kolísá neboť, v některých obdobích po sypání navážky je lom zahalen zvířeným sedimentem. Těžební firma pracující ve vedlejším lomu sice potápění zakazuje, nejsou zde však žádné výstražné tabule. O víkendech je v celém areálu pusto. Nejde o nějakou atraktivní lokalitu, ale potápět se tady občas můžete. V nejhorším případě lze navštívit Pivovarskou restauraci, zámek je novým majitelem pro veřejnost uzavřen.
Vrchotovy Janovice
Cestou z Vrchotových Janovic směrem na Neveklov je na malém návrší žulový lom. Tento lom býval základnou potápěčů z Benešova, kteří měli u staré, zatopené těžební jámy vybudované velmi pěkné zázemí. Při rozšiřování těžební činnosti na tomto díle koncem sedmdesátých let musela potápěčská skupina tento prostor vyklidit. Jako náhradu získali do nájmu lom v Bořené hoře – Štětkovicích. I po opuštění základny se dalo na tento starý lom občas zajet a ponořit. Hloubka je přibližně 14m , viditelnost bývala v některých měsících výborná. Na dno byla potápěči umístěná kabina z nákladního vozu. Na hladině lovilo vždy hejno vysazených bolenů.
V současnosti se v bezprostřední blízkosti těží v nové velké jámě a celý prostor je oplocen a nepřístupný. Volně se zde potápět nedá, za zkoušku by stála dohoda z provozovateli. Ve Vrchotových Janovicích stojí za návštěvu zámeček s krásným anglickým parkem, je zde i možnost poobědvat v Zámecké restauraci.
Solopysky a Deštno
Jedeme li od Sedlčan po silnici několik kilometrů směrem na Příbram míjíme po pravé straně lomovou navážku a provozní objekty lomu Deštno. Před rokem 1989 zde byly dvě nebo tři těžební jámy a dílny Kamenolomů. Jedna z jam, hluboká asi 15m, byla naplněna krásně čistou vodou. Bohužel, zde jsem se potápěl pouze jednou, zhruba před dvaceti lety, neboť do prostoru nebyl nikdy volný přístup. Ve zdejší krásné vodě chovali místní pracovníci velké kapry.
Po roce 1989 byla voda beze zbytku vyčerpána a obnovena intezivní těžba. Potápět se zde nedá. Přes silnici je kousek cesty do Solopysk. Přímo ve vesnici se nachází další velký žulový kamenolom, který ještě nedávno býval dobrý k potápění. Poměrně rozlehlý s nepravidelným dnem a čistou vody běžnou na zdejších lomech.
Život obvyklý v podobných lokalitách. Raci, okouni, kapři a pár štik, pronásledovaných zdejšími kluky. Také tento lom byl v polovině devadesátých let odčerpán a obnoveny lámací práce. Zdá se ale , že těžba již není tak intenzivní a tak se potápěči znova možná dočkají.
Hojšín
Posledním zatopeným lomem ležícím na tomto břehu Vltavy směrem od Sedlčan na Příbram je Hojšín. Tento lom asi není třeba starším potápěčům představovat. Bylo zde výcvikové a školící středisko potápěčů tehdejšího Svazarmu, velmi dobře vybavené ubytovací kapacitou a učebnami. Mnozí z nás se zde potili před komisí při zkouškách na Bronzy a Stříbra. I když vlastní lom není příliš hluboký, absolvované discipíny jako záchrana tonoucího, zanoření na nádech a rozdýchávání přístroje v temnotě deseti metrů, plavání stovek metrů po hladině s přístrojem na zádech nebyly lehké. Na hloubkové ponory se pak jezdívalo na blízký Cholín. Po rozpadu Svazarmu se lom dostal do soukromých rukou a potápět se tu již běžně nelze. Nevylučuji možnost dohody s majiteli.
Sedlčansko se rozkládá nedaleko Slapské přehrady a v zásadě není ani daleko na Orlík. Oblast lze celoročně využít pro potápění na zdejších lomech nebo na Vltavě. A jestliže nebude voda příliš čistá, nemusíte být zklamáni. Nachází se zde mnoho historických památek a zdejší krajina bez velkého průmyslu je ideální také pro cyklistiku a turistiku. Neboť jak pravil doktor v jednom úspěšném filmu, točeném v těchto místech, „ to není krajina, to je zahrádka „ .
Jaroslav Klepal