Údolní nádrž Trnávka

(článek Jardy Klepala v Potápění č.2/2003)

Známé a hluboké přehrady bývají hojně navštěvovány potápěči, zvlášť těmi, kteří holdují technickému potápění. Takové terény vyžadují značné potápěčské znalosti, zkušenosti a také velmi dobré technické vybavení. Při ponorech na takových místech, by měli být opatrní zejména začátečníci, vycvičení dnes obvykle velmi rychle v čisté a teplé vodě někde u moře. Potápění v našich vodách, chladných a tmavých, může u nich vyvolávat ze začátku nepříjemné pocity. Proto je vhodné pro ně vybírat nejprve méně náročné terény. Méně náročný terén umožní kromě většího pocitu jistoty a klidu, věnovat větší pozornost okolí a pozorovat prostředí pod vodou. Bohatý život bývá překvapivě jen pár metrů pod hladinou. Kromě několika velkých přehrad jsou i desítky menších, které mají v některém ročním období čistou vodu a stojí za ponor. Mimo letní sezonu můžete být u vody zcela sami, aniž by vás někdo vyháněl nebo obtěžoval. I rybáři jsou většinou k potápěčům přívětivěší a sdílnější.

Jednou z takových velmi hezkých přehrad je i vodní dílo Trnávka, která je postavena na říčce Trnavě u města Želiv na Vysočině. Na některých mapách je však přehrada značená jako Trnava nebo jako Želiv. Neplést si to s přehradou Želivka – Švihov, která je severně od dálnice D1. Jde o jednu ze dvou přehrad, které jsou jižně od dálnice na přítocích říčky Želivky a zajišťují stabilizaci hladiny a také zadržení případného znečištění této zásobárny pitné vody pro Prahu. Starší Sedlická přehrada s vodní elektrárnou byla postavena již v roce 1927 a nádrž na Trnavě až v souvislosti z výstavbou Želivky v roce 1983. Na rozdíl od veřejnosti nepřístupné Želivky – Švihova, jsou tyto přehrady využívány také pro rekreaci a sport. Pod hrází Trnávky byl vybudován umělý kanál pro vodní slalom. Při výstavbě této přehrady náš klub prováděl také zde nějaké potápěčské práce a od té doby se sem stále vracíme. Nejvhodnější čas k potápění se zdá být koncem května nebo začátkem června, kdy horizontální viditelnost dosahuje pěti, výjmečně osmi metrů. Není lehké se do takových výborných podmínek vždy strefit, pokud je počasí tak nevyzpytatelné jako v loňském roce. V letních měsících viditelnost rapidně klesá a opět se lepší na podzim. Nejlepší místo k potápění je zalesněná a skalnatá část pravého břehu směrem proti proudu, je však trochu problém s přístupem. Protější břeh u obce Brtná není k potápění vhodný. Jednou z možností je přístup k vodě vpravo od hráze za domem hrázného z asfaltového parkoviště před rekreačním objektem. Parkoviště je však dnes soukromé a je za závorou. Obvykle je možné se domluvit na vstupu. Druhá možnost je pokračovat autem od Želivu podél přehrady silnicí směrem na Červenou Řečici a odbočit do lesa k označenému rekreačnímu areálu. Je tady malé parkoviště proti vjezdu do areálu, mimo sezonu bývá prázdné. Před parkovištěm je odbočka vlevo na dost špatnou lesní cestu se zákazem vjezdu. Většinou jedním autem provezeme výstroj přes zákaz vjezdu dále do lesa a odnosíme ji dolů k vodě. Auto odvezeme zpět na parkoviště. Mezi oběma vstupy do vody je asi 400m, které lze pohodlně podél břehu proplavat z jedné či druhé strany. Uprostřed táhlého, zalesněného oblouku břehu je skalnatá stěna..

Po poněkud náročném transportu výstroje lesním svahem k vodě, nejdříve trochu odpočíváme a pak sestavíme a zkontrolujeme výstroj. Při dnešním ponoru máme štěstí, viditelnost je tak do pěti metrů a svítí slunce. Voda má sice lehce hnědavé zabarvení, ale je čirá. Dno je svažité, s malými kolmými stěnami pod skalnatou částí břehu. V mělkých, bahnitých zátočinkách jsou ode dna k hladině husté trsy vodních rostln. Místy jsou velké pařezy s odhalenými kořeny a padlé stromy. A právě na takových místech můžete narazit prakticky na všechny druhy ryb, které zde žijí. Pod podemletým břehem plují plachá hejna plotic sledované často velkými okouny nebo vykrmenou štikou. Těsně pod hladinou v hustých, sluncem prozářených větvích ležícího smrku se hemží tisíce drobných rybek, které se na jaře vykulí z jiker. Plaveme pomalu hlouběji podél ležícího kmenu a ve světlech svítilen se objevuje menší sumec a o kus dál ještě jeden větší, jistě víc jak metr dlouhý. Snažíme se příliš nepřibližovat a tak jsou oba celkem klidní. Na kořenech velkých pařezů jsou namotaní velcí úhoři, rychle mizící v sedimetu, jsou li vyplašeni naším dýcháním a světly. Soudě podle utrhaných vlasců a všeljakých umělých návnad zasekaných háčky do větví a kořenů, místní rybáři dobře vědí kde ryby chytat. Také se zachytávám přezkou ploutve a musím vlasec odříznout. Dále od břehu, v místech kde nejsou pařezy nebo stromy, se ploché dno pokryté vrstvou sedimentu rychle kalí a zdá se být bez života. Podle poházené kapří návnady boilies, zřejmě tu nějací kapři budou. Nemáme však štěstí je nalézt a proto se vracíme zpátky k břehu, který je zajímavější. Pomalu proplaveme celý známý úsek tam a zpět a po třičtvrtě hodině vylézáme na břeh.

Můj buddy byl poprvé po kursu ve vodě v tuzemsku, měl trochu obavy před potápěním, neboť všechny ponory absolvoval u moře v Chorvatsku. Při vstupu do vody po bahnitém břehu bylo znát na jeho očích za sklem masky mírné zděšení, když kolem sebe zvířil bahno a neviděl vůbec nic. Po vyplavání z oblaku zvířeného kalu se však rychle zorientoval a pohled na hloubkoměr v temné, ale čisté vodě ho uklidnil. Většinou jsme se pohybovali v houbce okolo osmi metrů. Maximální hloubka zdejší přehrady je v původnim korytu Trnavy 17 m. Můj společník byl skutečně překvapen množstvím života a velikostí některých ryb které tady neočekával. Z prvního sladkého ponoru byl nadšen a z vody ho vyhnal pouze nezvyklý chlad. Tak tedy potápění na Trnávce není žádné velké dobrodružství a nějaký trimix si můžete dát až po ponoru. Tak jako my, třeba čaj s citronem a rumem.

Máte li před návratem domů čas, blízká Želiv nabízí k vidění historické památky, možnosti k ubytování a občerstvení. Za návštěvu stojí klášter s kostelem založený ve dvanáctého století, barokně přestavěný G. Santinim v osmnáctém století. V padesátých letech klášter sloužil jako internační tábor pro zatčené duchovní a řeholníky. Na Vysočině je ovšem více příležitostí k potápění a to jak severně tak i jižně od dálnice D1 a můžete se tam vrátit při svém dalším výletu . 

Jaroslav Klepal