Po mnohých debatách na téma hloubkové opojení jsme se rozhodli k praktické zkoušce. I když řada našich potápěčů má za sebou skutečné ponory do hloubek kolem 60 až 70 metrů, kromě jedné výjimky, zatím nikdo neměl osobní poznatky o hloubkovém opojení. Při potápění v Chorvatsku na jistém vraku v hloubce 50 metrů, měla jedna naše kolegyně pocit zúženého vidění, který po výstupu do 40- ti metrů rychle odezněl. Všichni jsme si samozřejmě dobře vědomi, že hranice bezpečného potápění se stlačeným vzduchem je někde mezi 30 až 40- ti metry, hlouběji je prý slyšet skřípání veřejí u nebeské brány, jak pravil jeden potápěčský klasik. Není smyslem tohoto článku se zabývat tím, co je dle různých výcvikových systému, nebo kvalifikačních stupňů považováno za bezpečné. Vždy jde o osobní odpovědnost vyplývající ze znalostí, zkušeností, kondice a zdravotního stavu potápěče.
Pro simulaci hloubkového ponoru jsme zvolili možnost využití přetlakové komory na Kladně. Jde o zařízení německé firmy Dräger. Válcová čtyřmístná komora s předkomorou, vybavená komunikací včetně monitorování počítačem . Dodávku vzduchu pokrývají dva kompresory se záložní kaskádou. Dodávku kyslíku kyslíková baterie. Komora slouží pro hyperbarickou medicínu. Jde především o léčení bércových vředů, diabetických gangrén, různých poúrazových a pooperačních hnisavých procesů a samozřejmě důlních a potápěčských úrazů. Obsluhu zajišťuje odborný lékařský a technický personál.
Po konzultaci s obsluhou tohoto zařízení nám bylo doporučeno při první expozici nesestupovat více než do 60- ti metrů. Na této hloubce jsme měli možnost využít dvou časových plánů. Zajímavý byl věkový rozsah účastníků. Nejmladší z dvanácti potápěčů je osmnáctiletý, nestarší třiapadesátiletý. Dále byli zastoupeni třicátníci a čtyřicátníci. Potápěčské zkušenosti jednotlivců jsou rozdílné v rozsahu od několika do stovek ponorů. Po nezbytné instruktáži a rozdělení do čtyř skupin došlo k vlastní zkoušce. Vstoupili jsme do předkomory a po uzavření víka jsme si připadali jako v tlakovém Papinově hrnci. Tento dojem ještě zesílil vzrůstající teplotou prostoru díky stlačovanému vzduchu a pachem horkého oleje. Sestupuje se poměrně rychle a vyrovnávání tlaku způsobuje problémy. Nelze libovolně zastavit, nebo se částečně vrátit pro zmírnění obtíží při vyrovnávání tlaku jako ve vodě. Po dosažení plánované hloubky jsme otevřeli spojovací otvor a vstoupili do hlavní, prostornější komory. V této hloubce díky větší hustotě vzduchu dochází k značné změně hlasu, která působí opravdu směšně, přátelé venku se dobře bavili naším kvákáním. Vzorek 7mm neoprenu, který spolu s plicní automatikou renomované značky, několika počítači a hloubkoměry máme na zkoušku sebou v komoře, je stlačen na 1,5 mm. Zkoušíme napsat krátký text a namalovat jednoduché obrázky. Naměřená hloubka digitálními přístroji se liší pouze o několik centimetrů, olejový hloubkoměr má podstatně větší rozdíl. Při zkušebním dýchání z automatiky nenacházíme žádný nárůst nádechového odporu a to ani při intenzívním dýchání. Nemáme subjektivně žádné fyzické nebo psychické problémy a po uplynutí plánovaného času nám technik hlásí zahájení výstupu. Pokles tlaku v komoře způsobuje značné ochlazení prostoru a vytváření mlhy. Od 15 m začínáme dýchat čistý kyslík z polomasek. Oklamané potápěčské počítače se díky zkráceným dekompresním časům při dýchání kyslíku přepínají do SOS módu. Po předepsaných dekompresních zastávkách otevíráme vstupní víko a vylézáme z papiňáku. Všech dvanáct potápěčů se cítilo velmi dobře a subjektivně nepřipouštěli žádné změny v psychickém nebo fyzickém stavu. Při sledování zvenku se zdáli být potápěči v komoře trochu veselejší, ale i to je možná jenom díky neobvyklému zážitku.
Obecně lze konstatovat, že i když schází při simulaci kontakt s vodou, je tato zkouška přínosem pro každého potápěče, neboť si může bezpečně ověřit působení tlaku v hloubce za odborné asistence. Je jisté, že každý potápěč by měl při potápění ve volné vodě mít na paměti veškerá rizika které přístrojové potápění se stlačeným přináší.
Jarda Klepal