Radek Bakeš
Správný světák často cestuje. Čím dál tím častěji potkává u různých vodních hladin, nejčastěji však u moře, lidi každého věku, ras i pohlaví, kteří se horkotěžko navlékají do roztodivných oblečků a snaží se s větším či menším úspěchem ponořit pod hladinu. Tam pak setrvají po určitou dobu a někteří z nich se dokonce i vynoří. Tato sorta lidí se hrdě nazývá potápěči a na suchu se poznají podle toho, že jejich automobily jsou polepeny samolepkami znázorňujícími siulety potápěče se stoupajícími bublinami, popřípadě dalšími symboly – většinou se pak jedná o značky firem vyrábějících potápěčské nádobíčko. Hlouček potápěčů na břehu pak poznáte podle živé gestikulace, která spočívá buď v mohutně roztažených rukou (takovouhle rybu, chobotnici jsem viděl – opticky voda zvětšuje, proto často naplno roztažené ruce ani nestačí) mačkají si nosy a poulí u toho očima (nemohl jsem vyrovnat tlak) nebo lapají po dechu (automatika mi dávala vodu). Pokud světáka tato činnost zaujme, rozhodne se stát potápěčem taky. V současné době má několik možností, jak toho docílit.
- Zajde do prvního potápěčského obchodu, kde se nechá přesvědčit, že to nejdražší je také to nejlepší, zakoupí kompletní výbavičku, která se sestává z brejlí (ortodoxní vyznavač potápění používá pouze slovo maska), lahev (někdy též nazývaná bomba), ploutve, zátěž, žaket a nůž. Někteří movitější adepti potápění pak výbavu doplní o různé budíky (hloubkoměr, tlakoměr, hodinky, kompas) nebo dokonce potápěčský kompjůtr. Takto vybaven přijede k první louži, všechny cajky narve na sebe, skočí do vody a pravděpodobně se utopí. Pokud to přežije, volí jednu z dalších variant
- Od specializované cestovky zakoupí potápěčský zájezd spojený se získáním potápěčské licence. Většinou se jedná o lokality v Chorvatsku, Středomoří nebo v Egyptě. Na místě je mu zapůjčena kompletní výbava a instruktor mu vysvětlí jak s tím vším zacházet. Taktéž se mu dostane mnoho užitečných rad jako např. že při výstupu je dobré vydechovat, co udělat aby ho pod vodou nebolely uši, do jaké hloubky by se měl potápět nebo na co není dobré pod vodou šahat. Při prvním zanoření pak většinou připomíná buď lachtana v předsmrtné křeči (rychle kmitající ploutve rozstřikují nad hladinou gejzíry vody, z hlavy, která je jediná zcela zanořena utíkají proudy bublin), nebo padá ke dnu jako kámen (opět z něj vycházejí proudy bublin). V obou případech ho instruktor zachrání a vysvětlí mu, jak se správně vyvážit. Pak již je schopen se pohybovat pod vodou relativně kultivovaně a pomalu začne vnímat krásy světa pod vodou. Po ukončení zájezdu většinou získá tzv. nejnižší kvalifikační stupeň – kartičku s mezinárodní licencí která definuje, že již není úplný potápěčský analfabet, tudíž že je schopen se v potápěčské výbavě zanořit do minimální hloubky, chvíli tam plavat a relativně bezpečně se i vynořit. V této chvíli se dá přirovnat k absoloventu autoškoly, který se umí rozjet na prázdné silnici zvící velikosti letištní dráhy dokáže i bezpečně zastavit. Proto také ti ze světáků, kteří nabudou dojmu že získáním průkazu automaticky vstřebávají veškeré vědomosti a praxi co se potápění týče, končí poměrně často pod drnem..
- Přihlásí se do potápěčského kursu, který většinou začíná na bazénu. Při první hodině je znechucen. Žádné potápěčské přístroje, žádné potápěčské obleky. Jenom plavání a zanořování v ABC (takto je označována základní výbava zahrnující brejle, ploutve a šnorchl) – prostě nuda. Pak znechucení pokračuje. Musí absolovovat hodiny teorie. No to je teda otrava. Samé rovnice a vzorečky. Přece si neplatí hodiny fyziky? Postupně však začíná informace vstřebávat a s podivem zjišťuje, jaký je dusík zákeřný plyn, jak jednoduše mu můžou při potápění prasknout bubínky nebo plíce, jak lehce může vyšumnět ne nepodoben lahvi dobře zkaženého šampaňského těsně po otevření, že lézt pod vodu s nějakou tou promilí v krvi není dobrý nápad , že potápěčský nůž není na zabíjení žraloků a mnoho dalších zajímavých věcí. V praktické hodině na bazéně pak instruktor konečně donese výbavičku. Světáka to začne bavit. Pod kvalifikovaným dozorem trénuje zanoření a vynoření, vylévání vody z masky, společné dýchání z jedné automatiky, vyvažování a další a další úkony. Když si po několika lekcích připadá, že již vše ovládá na 100%, někdo (byl to instruktor) mu sebere brejle nebo vypne přívod vzduchu. Co to je za blbý vtipy? Situaci však nějak zvládne a vynoří se. Teprve při opravdovém potápění na volné vodě pochopí že to co považoval za špatný vtip vtipem nebyl ale jednalo se o přípravu na krizové situace a jak jejich trénink tak i nadřené teoretické znalosti jsou nyní k nezaplacení.
Pokud se čím dál tím zkušenější světák hodlá věnovat svému novému koníčku pravidelněji, začne uvažovat již o koupi vlastní výstroje. Vedou ho k tomu dva hlavní důvody. Za prvé je při častějším potápění pořízení potápěčské výbavy podstatně efektivnější než si ji pokaždé půjčovat a za druhé není nad to mít vlastní výbavičku seštilovanou na míru. Při výběru je třeba si uvědomit, že každý obchod zabývající se potápěčským zbožím má poměrně úzký sortiment, což je závislé na tom kterou nebo které firmy zastupuje a to ještě v poměrně odlišných cenových hladinách. Na zřeteli je třeba také mít tu skutečnost že většina obchodů je kombinována s potápěčskou školou a cestovkou, tudíž je li váš instruktor zároveň majitelem, spolumajitelem nebo zaměstnancem takovéto firmy, nemusí být jeho rady ohledně nákupu výstroje vždy zcela objektivní. Každý obchodník zcela logicky chválí své vlastní zboží. Z těchto důvodů není v žádném případě vhodné zplundrovat konto, zapadnout do prvního kšeftu a zásobit se horou cajků jejichž jediným kritériem výběru bylo jak pěkně fosforeskují. Proto světák vážící si svých jistě nelehce vydělaných peněz provede nejdříve průzkum trhu , zkonzultuje zamýšlenou koupi s několika nezávislými lidmi a pak teprve nakupuje. Vložený čas se mnohonásobně vyplatí. Při výběru proto mějte vždy na paměti že to co v rámci nákupní hurá akce koupíte za 50 až 60 tisíc korun můžete sehnat i za 15 až 20 tisíc. Přitom se může jednat o věci stejné kvality i užitné hodnoty. Například velmi kvalitní potápěčský oblek který byl v roce 1998 označován za TOP TOP Hi Fi model a prodával se za 12.000 kč se v roce 99 dal jako výběhový typ koupit za polovic. A rada na závěr. Nenechte se napálit obchodníkem který vám vnucuje nejnovější inovovaný model čehokoli. Celá inovace dané věci může spočívat v přidání píšťalky nebo kapsičky na nůž a cenový rozdíl může činit pěkných pár piv.
Takže GOOD SHOPING, čistou vodu a hlavně žádné nemístné frajeřiny – takovejch jsou pak plný hřbitovy.
Slovníček:
Šnorchl – zahnutá trubička s náústkem sloužící k dýchání při plavání na hladině bez nutnosti zvedat hlavu. Ocení ho každý světák, kterému dojde vzduch v určité vzdálenosti od břehu
Automatika – trochu komplikovanější hadice sloužící k redukci tlaku v lahvi (bombě) na tlak dýchatelný
Lahev (bomba) – zásobník se stlačeným vzduchem.
Kompjůtr (správně dekompresometr) – kombinovaný digitální měřák, který slouží nejen jako hloubkoměr, hodinky a teploměr dohromady ale hlavně informuje světáka který se na delší dobu zanoří do větších hloubek o době výstupu respektive v jaké hloubce a na jak dlouho by se měl zastavit aby nevyšumněl jak otevřená láhev šampaňského
Žaket – zařízení sloužící k úpravě vztlaku dle příslušné hloubky